O původu jména Lubina
Za starých časů měli poddaní z Trojanovic povoleno od hukvaldského panství pást v lesích svůj dobytek. Pasáci neměli tehdy nijak lehkou práci. Každý pasák měl s sebou za opaskem sekyrku. Vyšplhal se na strom a utínal smrkové větve. Musil to ovšem dělat, jak se tehdy říkalo, beze škody, to znamená, nesměl orubat celý strom, jen useknout sem tam některou větev a zase lézt na jiný strom a tam v práci pokračovat. Chlapcům se nechtělo ze stromů slézat a nově zase vylézt. Proto se vršku stromu rozhoupali tak mocně, až dosáhli jednou a potom i druhou rukou na sousední strom. Když se pevně chytil, pustili se nohama a byli na druhém stromě. Vyndali sekyrku a v práci pokračovali. Usekané větve dali pak na hromady a otcové se povozem pro to přijeli. Doma se četyna z větví osekala a uložila pod nástřešek na podestýlání dobytka. Hlubší větve se posekaly do otepí a uložily k vyschnutí, aby pak v zimě příjemně zahřívaly světničku.
Stalo se, že mezi tou prací se krávy v lese ztratily. Ale chlapci si z toho nedělali těžkou hlavu. Věděli, kde je určitě najdou. Krávy totiž chodily k pramenům naší řeky, kde vyvěrající pramen vody podporuje a urychluje růst trávy, takže od časného jara až do podzimu je vždy bujná a šťavnatá, což se kravičkám velmi líbí, v nářečí „lúbí“. Proto sem vžddy pospíchaly. Tomu místu se začalo říkat Lubinky a pramenu Lubinka. Dále k Frenštátu byl již potok zesílen několika přítoky, a proto se mu říkalo Lubina.
