O pokladech v Příboře
Donedávna si v Příboře vypravovali, že v dobách zlých i dobrých mnozí Příbořané si schovávali svoje peníze v lese Frývaldu. Jiní zase věřili, že na Velký pátek se tyto poklady otvírávají a pokoušeli se jich zmocnit. Hledači prý museli podstoupit trojí těžkou zkoušku, než se jim poklad otevřel.
Jednou se tři hoši domluvili a vydali se hledat poklad. Dali si do uší vatu, tu zalili voskem, aby nic neslyšeli, vzali pytle a šli do Frývaldu. V Příboře na věži už odbíjela třiadvacátá hodina, když dorazili na místo. Nemluvili, nic neslyšeli, jen hledali. Když tu jeden z nich zahlédl tři stíny. I druzí dva je zpozorovali. Blížily se k nim, zastavily se pod větví silného stromu a jedna z tajemných postav přehodila přes větve provaz se smyčkou na konci, „Proboha, oni nás chtějí oběsit!“, pomysleli si hledači pokladů a už brali nohy na ramena. Ani se s hrůzou v očích neohlédli, utíkali a utíkali. Zastavili se až v Příboře.
Na druhý den jim nedalo a za světla se šli podívat do lesa Frývaldu, aby si alespoň vzali ztracené pytle. Ale našli je dočista roztrhané na samé malé kousíčky a rozházené po celém okolí.
Od těch dob les Frývald neměl dobrou pověst a na zbloudilého člověka působil tísnivým dojmem. Přesto si Příbořané vypravovali, že v lese poklady skutečně jsou, a kdo je chce vyzvednout, musí přijít na Velký pátek a musí to být člověk se šlechetnými úmysly. Navíc si musí opatřit kouzelnou rostlinu – mandragoru. Ta prý se opatří takto: Rostlinu zná jen pták žluva. Když bude mít mláďata v dutině stromů, je potřeba otvor do dutiny zatlouci dřevěným klínem. Žluva přiletí s rostlinou v zobáčku, dotkne se jí klínu a ten ihned vyletí. Žluva s mandragorou odletí a pustí ji na vodu nebo oheň, aby se jí nikdo nemohl zmocnit. Pozná se podle toho, že plave v potoku proti proudu.
V Příboře prý rostla mandragora na Šibeničním vrchu v místě, kde později postavili městský rezervoár vody. Rostla tam proto, že kdysi dávno byl na tomto místě popraven nevinný a svobodný jinoch, křivě obviněný ze zločinu, který nespáchal.
